Léta 1924 - 1940
Iniciátorkou výstavby a zakladetelkou Ústavu pro mentálně postižené děti byla odborná učitelka Marie Růžena Nesvadbová (1878 - 1963). Pro své záměry získala i obětavé pracovnice, které byly ochotné zdarma ošetřovat děti v tomto ústavu. Aby jejich práce byla ještě účinnější, spojily se a založily spolek, tzv. „Cyrilometodějskou družinu“ pod jejím vedením. Kongregací sester sv. Cyrila a Metoděje pak byla založena v roce 1928. Za jeden z hlavních úkolů si vytkla péči o postižené děti.
Výnosem ze dne 4.října 1924 udělila zemská správa povolení ke zřízení ústavu pro slabomyslné děti v Brně v prodloužené ulici Lerchově č.p. 65. Pozemek pro stavbu nového ústavu věnoval zdarma klášter Augustiniánů na Starém Brně. K němu byla přidána i rozlehlá zahrada.Stavba budovy byla zahájena v roce 1924 a dokončena v roce 1925. Od července tohoto roku se začala naplňovat postiženými dětmi. Kapacita tohoto ústavu byla 80 lůžek. V přízemí byly provozní místnosti, v prvním a druhém patře byly ubytovány děti a ve třetím patře bydlely sestry a správa kongregace. Kaple ve druhém patře byla pro všechny společná.
Pro skupinu debilních dětí založila s. Marie Nesvadbová, generální představená , dvě třídy Pomocné školy přímo v ústavu na Lerchově 65 a stala se i ředitelkou Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje , dvě třídy Pomocné školy přímo v ústavu na Lerchově 65 a stala se i ředitelkou této školy. Souhlas k založení školy dala Zemská školní rada v Brně dne 29.1.1927.V pomocné škole se děti učily číst, psát, počítat, krelit tužkou a padtelkami, modelovat z plastelíny, vyšívat jednoduché vzory. V rozvrhu bylo pamatováno i na tělesnou výchovu, občanskou výchovu, hudební výchovu a náboženství. Pro starší děti byla založena dílna na opravu obuvi a dílna na vázání knih. Po dokončení školní docházky byly děti schopné se zapojit do pomocných prací v zahradníctví, v zemědělství, vknihařství i vykonávat uklidové práce. Tato škola existovala pouze do roku 1940.
Pro vzdělání a křesťanskou výchovu mláděže založila kongregace v roce 1933 Řádové dívčí gymnasium. Od školního roku 1934/35 probíhalo vyučování v nově postavené budově vedle hlavního domu kongregace - Lerchova 63. Zřízením řádového dívčího gymnasia byl naplněn druhý účel kongregace - výchova dívčí mládeže ve víře a křesťanských mravech. Prvním ředitelem by ustanoven Msgre. Dr. Methoděj Marvan, docent církevního práva na diecésním bohosloveckém učilišti v Brně. Zpočátku vyučovali laičtí profesoři, sestry však pilně studovaly, od roku 1936 začaly vyučovat a postupem času obsadily všechny předměty výuky.Prvních 28 oktávanek však nematurovalo ve vlastním gymnasiu, ale v pronajatých místnostech státního gymnasia brněnského, protože v říjnu 1940 byly obě řádové budovy zabrány německými vojsky. V srpnu 1941 bylo řádové gymnasium Cyrilometodějské státem zrušeno a žákyně přiděleny jinému gymnasiu v Brně.
Léta 1940 - 1945Okupace těžce dolehla na celý národ, zasáhla i školy a ústavy. Nezůstal ušetřen ani Ústav pro mentálně postižené děti ani gymnasium. Dne 28.října 1940 se dostavil velitel německého vojska s ozbrojenou družinou do ústavu a nařídil, aby se sestry i děti do tří dnů vystěhovaly a uvolnily místo pro vojenské účely. Budovy na Lerchově ulici zabraly jednotky SS. Školní pomůcky z ústavu i z gymnasia si rozebraly různé školy z okolí Brna. Po osvobození obsadili brněnský ústav na Lerchově ulici příslušníci Rudé Armády, kteří dovršili zpustošení budovy. Po svízelných jednáních ji opustili až po čtyřech měsících. Trvalo pak několik měsíců, než bylo možno provést alespoň nejnutnější opravy.
Léta 1945 - 1991Koncem roku začal Ústav opět svoji činnost s nadějí v lepší budoucnost. Kongregace i po nástupu komunismu pokračovala ve své činnosti, ale ne dlouho. Již v roce 1949 začaly naléhat státní úřady na s, Marii Nesvadbovou, aby uvolnila budovy v Lerchově ulici pro státní účely. Proto Matka Marie Nesvadbová využila této příežitosti a 7.prosince 1949 přemístila asi 30 nejschopnějších dětí z Brna na Velehrad do Stojanova.
Tak jako ostatní ústavy pro mentálně postižené, které byly nekompromisně stěhovány z vnitrozemí do pohraničí, došlo v červenci roku 1950 i na ústav mentálně postižených dětí na Lerchově ulici 65. Po odsunu na Velehrad zde zůstalo ještě asi 35 dětí. Pro ně bylo určeno umístění v nejsevernějším výběžku Čech ve Filpově u Rumburka.
Stěhování dětí vzbudilo v Brně velké vzrušení, když dlouhá kolona sanitek odvážela nejvíce postižené děti za doprovodu sester neznámo kam. Schopnější děti jely autobusem a částí sester.
Po roce 1991V roce 1991 byly v rámci restitucí církevního majetku vráceny Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje do vlastnictví obě budovy v Brně, Lerchova 65 i Lerchova 63 a sestry tak mohly opět naplňovat své poslání. Kongregace zřídila ke dni 20.9.1991 v budově Lerchova 65 Cyrilometodějskou základní církevní školu a dne 27.9.1991 byla tato škola zařazena do sítě základních škol.
Objekt základní školy, Lerchova 65, byl zcela v dezolátním stavu. Během let nebyly totiž do větších oprav investovány ze strany vedení státní školy žádné peníze. Opravovalo se pouze tak, aby byl možný provoz školy. Znovu se opakovala situace jako v roce 1945. Protože v prostorách budovy byla až do konce školního roku 1991/92 státní základní škola, přikročilo se alespoň k nutné opravě střechy a byly provedeny odborné sondy ke zjištění stavu kanalizace, vody a elektroinstalace školy. Po vystěhování státní základní školy na nám. Míru 1 se v objjektu začalo s rozsáhlými stavebními pracemi. Během dvou měsíců byla provedena nová elektroinstalace a kanalizace, výměna veškerých topných těles v celé budově a oprava kotelny. Následovaly nové omítky a konečně malba školy. K tomu, aby se 1.9.1992 skutečně mohlo v nové Cyrilometodějské církení základní škole zahájit vyučování přispěli svojí obětavostí velkou měrou sestry, brigádníci a učitelé nově vzniklé školy, kteří pomohli s úklidem všech prostorů, nošením nábytku ...
Prvním krokem k zahájení činnosti Cyrilometodějské církení základní školy byla volba její ředitelky. Jmenovací listinou ze dne 20.9.1991 byla Kongregací sester sv. Cyrila a Metoděje pověřena vedením Cyrilometodějské církení základní školy PaedDr. Maria Holíková, která školu řídí dodnes(pozn. od 1. 9. 2001 ředitelem nově zvolen Mgr Zdeněk Strašák.). Zápis žáků do 1. až 8. tříd proběhl během ledna a února. Přestože se jedná o školu církevní, nebyla základním kritériem pro přijetí dětí do školy otázka víry. Zřizovatel i vedení školy kladlo důraz na to, aby se výchova školy, která je postavena na křesťanských zásadách shodovala se zásadami výchovy v rodině. Do Cyrilometodějské církení základní školy denně dojíždí žáci z různých částí Brna i jeho blízkého okolí.
První pedagogický sbor vznikal prostřednictvím výběrového řízení. Zájemci museli vypracovat vzdělávací a výchovný projekt v jednotlivých předmětech podle své aprobace. Ze zástupců kongregace a zkušených pedagogických pracovníků byly sestaveny komise přírodovědných a humanitních předmětů. Z celkového počtu 50 uchazečů byl sestaven 24 členný pedagogický sbor. Vyučování bylo zahájeno společnou mší svatou a společným setkáním žáků i rodičů nové školy v kostele sv. Augustina v Masarykově čtvrti.
Po skončení prvního školního roku se o prázdninách pokračovalo v opravách budovy. Byl proveden provizorní nátěr oken, vybudovala se plynová kotelna pro obě budovy a kolem školy izolace proti zemní vlhkosti, která se dokončila až během dalšího školního roku. Během něju se započalo v květnu 1994 s výměnou oken postupně v celém objektu, postavila se přístavba na nářadí pro pěstitelské práce a konečně škola dostala novou fasádu.
Po konečném vyčíslení všech oprav od roku 1992 činily náklady 13 mil. korun. Peníze na ně byly čerpány z nájmu budov Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje , dále to byly dary z ciziny, ušetřené peníze z výplat a důchodů sester a peníze, které sestry dostaly od státu za internaci v 50. letech.
Kongregaci sester sv. Cyrila a Metoděje zřídila v roce 1996 Cyrilometodějskou střední pedagogickou školu a osmileté gymnasium. Absolventi čtyřleté pedagogické školy naleznou své uplatnění při pomoci sociálně nebo zdravotně handicapovaným v ústavech sociální péče, v humanitárních organizacích, při uspokojování jejich potřeb a zapojení do společnosti nebo v preventivní poradenské a terapeutické péči a ve výchovných zařízeních.